HISTORIE MODELU
Jaguar E-Type patří mezi nejklasičtější auta všech dob. Jeho výroba probíhala v Coventry v letech 1961 - 1975 a celkem bylo vyrobeno 72.515 jednotek všech karosářských variant, které zahrnovaly kupé FHC s krátkým rozvorem, kabriolet OTS a kupé 2+2 s prodlouženým rozvorem.
Vůz vstoupil na trh v březnu 1961 a prvotně byl určen pouze na exportní trhy - domácí trh se dostal na řadu až o 4 měsíce později. Již od počátku poutal velkou pozornost - díky návaznosti na závodní model D-Type přišel s velkou řadou nevídaných technických řešení a také výkonových parametrů - jmenujme nezávislé zavěšení obou náprav, kotoučové brzdy na všech kolech s posilovačem účinku (převzato z předchůdce XK150, ale modifikováno), řízení pomocí hřebenu, zrychlení z 0-100 km/h pod 7 vteřin, maximální rychlost přes 240 km/h, a to vše při nesrovnatelně akceptovatelnější cenové politice oproti konkurenci. Na úspěch tak bylo zaděláno. Velmi silným argumentem byl i design vozu, sám velký Enzo Ferrari, zakladatel stejnojmenné automobilky, o E-Type prohlásil, že se jedná o nejhezčí auto všech dob.
Z pohledu Jaguaru se dá říci, že výroba vozu probíhala ve třech sériích, i když některé vozy vyráběné na přelomech produkce jsou fanoušky označovány jako další „půlsérie“ či „čtvrtsérie“. Série I se vyráběla od roku 1961 do 1968. První vozy byly osazeny šestiválcem 3,8L z modelu XK150S. U těchto vozidel byly zámečky kapoty umístěny vně vozu a jejich podlaha byla v rovině. Tyto vozy jsou zároveň sběrateli nejvíce ceněné. Po určité době produkce byly zámečky přesunuty dovnitř vozu a podlaha byla výrazněji tvarována pro poskytnutí více prostoru pro nohy. Od října 1964 byl nahrazen i motor - 3,8L ustoupila 4,2L variantě. Ta měla sice stejný výkon a maximální rychlost (265 koní a 241km/h), ovšem poskytla vyšší kroutící moment o 60Nm (384Nm). Díky nárůstu kroutícího momentu se vůz stal uživatelsky příjemnějším a nenutil řidiče tolik řadit. Blok motoru přitom zůstal zachován z původní 3,8L varianty, jen bylo navýšeno vrtání a kliková hřídel byla osazena novými ložisky, trojice karburátorů SU zůstala zachována. Vůz kromě upraveného motoru vystřídal dynamo za alternátor a elektrický ventilátor chlazení. Nová byla i převodovka, která dostala synchronizaci prvního převodového stupně. Na zádi vozu s novou motorizací také přibylo označení 4.2. Pro variantu OTS přibyla možnost objednání hardtopu a nová pro modelovou řadu byla i chromovaná drátěná kola.
Drtivá většina vozů série I byla vybavena skleněnými kryty předních světlometů, jen hrstka vozů roku 1967 je neměla (a proto bývá označována jako série 1,25), dalším charakteristickým znakem byla malá „tlama“ v přídi pro chlazení, s blinkry a zadními světly umístěnými na blatnících vozu a výfukem pod zadní SPZ. V roce 1966 byla nabídka rozšířena o variantu s prodlouženým rozvorem označovanou 2+2 s možností objednání automatické převodovky. Od roku 1967 až do konce série I začaly vznikat vozy modelového roku 1968, které jsou pak fanoušky označovány jako série 1,5. Ty se vyznačují předními světlomety bez skleněného krytu, avšak jiného provedení než u série 1,25. Dále, díky americkým předpisům, byly pro celou modelovou řadu použity plastové vnitřní přepínače, pro americké modely pak, díky emisním normám, začaly být používány dva karburátory Zenith namísto původních třech SU, což mělo za následek pokles výkonu. Vozy série 1,5 dostaly druhý ventilátor chlazení a nastavitelné opěrky sedaček, křídlové matice kol byly vyměněny za hexagonální. Série I nakonec vznikla ve 38.500 exemplářích.
V roce 1968 se do výroby dostala série II, která je dodnes sběrateli ceněna nejméně. Elegantní design první série byl značně postižen nutnými zásahy v souvislosti s legislativními nároky na vůz v USA. Na voze tak nadobro zmizely skleněné kryty předních světel, zadní nárazník byl značně zvětšen, a tak nově zasahoval až do zadního blatníku, zvětšen byl vstupní prostor na přední chladičovou stěnu a vůz byl nadobro osazen dvěma karburátory namísto třech, čímž výkon i kroutící moment poklesly o 20 jednotek (k / Nm). Startovací tlačítko série I bylo nahrazeno klíčkem zapalování. Sloupek volantu měl nově zamykací funkci známou z dnešních vozů a také byl upraven o deformační část pro případ havárie vozu. Přední sedadla vozu byla znovu upravena vzhledem k nutnosti použití hlavových opěrek. Přední blinkry a zadní svítilny putovaly pod nárazníky vozu a u vozu bylo nově možné objednat posilovač řízení a klimatizaci. Celkem bylo do roku 1971 vyrobeno necelých 19.000 jednotek série II.
Série III byla závěrečnou sérií. Jaguar prakticky upustil od svého šestiválce a E-Type vybavil motorem V12 o objemu 5,3L, který měl základ v závodním agregátu vyvinutým pro 24 hodin Le Mans. Nabízena byla i stávající V6 varianta, která však z důvodu nízké poptávky brzy z nabídky vypadla. Nový motor V12 byl osazen čtveřicí karburátorů Zenith a produkoval přes 270 koní. Úpravy se tím pádem samozřejmě dotkly celého vozu, včetně brzd. Posilovač řízení se stal standardem, v seznamu příplatkových prvků dále figurovala klimatizace, automatická převodovka anebo chromovaná drátěná kola. Z nabídky karosářských variant naopak vypadlo prapůvodní kupé FHC s krátkým rozvorem, k výběru tak zůstaly jen varianty OTS a 2+2. Série III byla snadno rozpoznatelná podle dělené přední masky, čtyřech výfukových koncovek, jiných lemů blatníků a také dle nápisu V12 na zádi. Design americké verze opět doplatil na úpravu předpisů, kdy nárazníky musely odolat nárazu v 5 mph, tentokrát však naštěstí neměly úpravy efekt na provedení verze evropské. Světlo světa spatřilo celkem něco přes 15.000 E-Typů série III a v roce 1975 byla výroba modelu ukončena.
Pravděpodobně nejdražší variantou Jaguaru E-Type byla ta s názvem Lightweight. Celkem bylo v letech 1963 - 1964 vyrobeno 12 vozidel této specifikace a 2 náhradní karoserie. Jak název napovídá, jednalo se o odlehčenou variantu E-Typu primárně určenou pro závody. Původní 3,8L V6 byla odlita z hliníku a osazena trojící karburátorů Weber dávala výkon 300 koní. První vozy měly standardní čtyřstupňovou převodovku s kratším stálým převodem, tu však později nahradila pětistupňová skříň z dílen ZF. Velkou zajímavostí tohoto vozu je, že vzhledem k plánovanému počtu 18 kusů se v roce 2014 Jaguar rozhodl dle dobových postupů dovyrobit posledních 6 Lightweightů.
NÁŠ VŮZ
Náš vůz je variantou OTS série III. Je osazený jednotkou V12 a továrně byl spřažen se čtyřstupňovou manuální převodovkou. Rok výroby zní 1973 a původně byl určen pro americký trh, nese tedy spíše označení XKE.
Vůz jsme zakoupili v kompletním, leč lehce žalostném, předrenovačním stavu. Vůz byl v dílnách oddělení Rallied & Raced kompletně rozebrán a, dle dobové dokumentace a za použití originálních dílů, zcela restaurován. To se dotklo nejen karoserie, laku a čalounění, ale i motoru. Původní čtyřstupňová manuální převodovka již zdobí regály našeho skladu, na její místo putovala pětistupňová převodovka značky Tremec.
Vůz je zcela funkční a dělá svému majiteli maximální potěchu.
