HISTORIE MODELU
Po uvedení Escortu třetí generace v roce 1980 se Ford rozhodl z tohoto vozu s původně předním náhonem udělat speciál skupiny B se zadním náhonem a interním názvem RS1700T. V roce 1983 se však stále nedařilo odstranit veškeré konstrukční nedostatky a navíc se jako problém ukázal samotný koncept. Před Fordem tak stálo složité rozhodnutí - buď budou veškeré vynaložené náklady odepsány a všichni se budou tvářit, že žádný takový projekt neexistoval, anebo bude spuštěn jiný projekt, koncepčně více ušitý na vývoj v rallysportu, ve kterém se zároveň může konstrukční tým vyvarovat chyb z minulosti. Jak všichni víme, Ford se rozhodl rvát se dál a na novou RS200 s pohonem 4x4 bylo zaděláno.
RS200 byl vůz zcela nové pokrokové konstrukce. Vedoucím projektu se stal John Wheeler a základem vozu byl ocelový rám, který umožňoval umístění motoru před zadní nápravou, což napomáhalo k lepšímu rozložení hmotnosti. Pokrokový byl i pohon umožňující tři jízdní režimy - 50:50 pohon 4x4 s uzavřeným středovým diferenciálem, 33:67 pohon 4x4 s otevřeným středovým diferenciálem a čistý pohon zadních kol. Ve Fordu si tenkrát ještě mysleli, že zadní náhon dokáže být na suchém technickém asfaltu rychlejší, než 4x4. Vzhledem k umístění motoru před zadní nápravou a převodovky za tou přední je RS200 jediným vozem své doby se dvěma kardany. Značně pokrokové je i řešení zavěšení vozu, které využívá dvojitých tlumičů s pružinami na všech kolech. Sériová verze RS200 produkovala 250 koní a bylo možné pořídit i tovární úpravu na 300 koní, monstra Sk.B měla cca 450 koní - to vše z motoru Ford-Cosworth BDT o objemu 1,8L s velkým turbodmychadlem Garrett. Bylo postaveno pouze předpisových 200 kusů homologační série - vypráví se, že kolem 50 kusů byly pouze atrapy.
Závodní premiéra RS200 ve specifikaci pro skupinu B se odehrála již v září roku 1985 na lokální soutěži ve velké Británii - Lindisfarne Rally. Vůz samozřejmě ještě neměl homologaci, navíc musel jet se sníženým výkonem, ale na soutěži tohoto charakteru žádné FIA předpisy neplatily. Soutěž měla sice lokální význam, ale jela se na úsecích známých z RAC Rally, což na start krom Fordu přilákalo i MG a Mazdu. Za volantem soutěžního vozu tenkrát seděl Malcolm Wilson. Premiéra dopadla na výbornou, z počátku sice vůz nestačil na Tonyho Ponda a jeho MG 6R4, ten však později na lesních úsecích začal ztrácet a později odstoupil kvůli technickým problémům. Dobrým ukazatelem byl dvouminutový náskok na druhého Carlssona s tovární RX-7, který pár měsíců před soutěží obsadil bronzovou příčku na Rally Acropolis.
První závodní sezonou byla až ta v roce 1986, tu ale Ford počítal za spíše testovací sezónu, plně se chtěl zapojit až v roce 1987. Tovární dvojice jezdců Stig Blomqvist a Kalle Grundel společně startovali pouze na 4 soutěžích - Švédsko, při které se Grundelovi podařilo obsadit 3. příčku (nejlepší výsledek RS200 ve WRC); Portugalsko, kde Joaquim Santos při kolizi zranil mnoho diváků (z nichž tři bohužel zemřeli); řecká Acropolis, kde se dlouhou dobu jezdcům dařilo, ale cílovou čáru nakonec neviděl ani jeden; a britská RAC rally, kde ze 4 startujících dojel pouze Grundel, který kvůli defektu skončil až pátý. Blomqvist nikdy cíl soutěže s RS200 ve WRC neviděl - ve Švédsku ho zradil motor, Portugalsko bylo po Santosově nehodě zrušeno, na Acropolis měl havárii a při RAC ho zradilo turbo.
I přes mnoho neduhů, který Ford RS200 na tratích WRC ukázal, rozhodně měl na to stát se králem skupiny B, ale vzhledem k tomu, že tyto vozy byly vinou nehod zakázány od roku 1987, neměl na pravidelné potrápení Audi, Peugeotů a Lancií dostatek času. Většina závodních dvoustovek pak zamířila do Rallycrossu, kde zaznamenávala úspěchy včetně absolutních titulů - například Martin Schanche se s Fordem RS200 E2 stal mistrem Evropy v Rallycrossu v roce 1991.
NÁŠ VŮZ
Ve vzpomínkové knize Mika Moretona "Rally Sport Fords: The Inside Story" je zmíněn tento pozoruhodný vůz jako první, který byl prodán ze všech 200 kusů homologační série a to přímo ke sportovnímu použití. Vůz byl dodán Jeffovi Churchillovi a byl dodán spolu s kitem na přestavbu na rally dle tovární specifikace. Vůz byl následně přestavěn v dílnách Mike Taylor Development za pomoci Karla Daviese.
Stal se tak první a také poslední původní rally verzí RS200 s pravostranným řízením. Prvně vůz vyjel jako vůz s číslem 0 na Welsh rally 1986. V průběhu roku 1987 měla naší RS200 v péči firma Bob Brian Developments. Bohužel po zákazu skupiny B byl výkon vozu omezen restiktorem 32mm, který znatelně snížil výkon a vůz se stal málo konkurenceschopný. Poté RS200 prošla několika rukama ve Velké Británii a nakonec se objevila v Německu u jednoho obchodníka s Fordy. Ten vůz zbavil všech předchozích úprav a přestavěl jej na levostranné řízení.
Naše společnost jej získala v listopadu 2013 a poté prošel postupnou úpravou zpět do specifikace továrního vozu. Obrovskou pomocí nám přitom byl John Wheeler, tehdejší šéfinženýr odpovědný za koncepci a vývoj Fordu RS 200. John také vypracoval hodnotící zprávu k našemu autu, kde popsal diference mezi tovární verzí a současným stavem. Následně naše RS200 dostala přesnou dobovou specifikaci továrního vozu.
Dnes je náš Ford v barvách mistrovského vozu Marka Lowella, který s ním vyhrál Britský šampionát v rally v roce 1986.
Vůz prošel kompletní revizí a odpovídá tovární specifikaci továrních vozů skupiny B. V roce 2016 s ním posádka auto absolvovalo Eiffel Rallye v německém Daunu, kde byl vůz vlastnoručně podepsán samotným Stigem Blomqvistem.
